Socializace pokračování

Již předminule jsem nakousla téma socializace v době pobytu štěněte u chovatele. Jenže ne každé štěně putuje do nového domova kolem osmého týdne, a proto je další výchova stále v rukou chovatele. Takže ať už jste čerstvým majitelem psího miminka, nebo chovatel, práce pro vás rozhodně nekončí. U chovatele se především informujte, co už prcek poznal a co bude pro něj úplně nové, abyste se vyhnuli nadměrnému zatížení jeho nervové soustavy. Určitě první bude návyk na obojek a vodítko. Zpočátku necháváme štěněti jen nasazený obojek, aby si na něj zvyklo a nespojilo si ho hned s nuceným následováním páníčka. Nejprve je nutné si vybudovat u štěněte důvěru, pak pro něj bude následování svého nového pána jednodušší. Použijeme pamlsky nebo oblíbené hračky, a samozřejmě chválíme tak expresivně, až budeme v okolí vzbuzovat touhu nechat nás internovat u docenta Chocholouška. Tuto metodu ostatně praktikujeme u všech pochval - za loužičku nebo hromádku na správném místě, splnění cviku, ochotné přiběhnutí na povel.

Štěněti musíme přizpůsobit rytmus života, snažíme se jej pravidelně krmit, venčit, hrát si a odpočívat. Vhledem k ještě plně nevyvinutému močovému měchýři je štěně v raném věku tzv. průtokáč, kolem 3 až 4 měsíce při dobrém návyku vydrží spinkat až 8 hodin, aniž by vyžadovalo venčení během noci. Když už se stane nehoda, rozhodně na štěně nekřičíme a netrestáme jej. V takto mladém věku to opravdu nemůže ovlivnit, naopak velká pochvala při loužičce venku, nebo na místě vámi určeném, ho bude motivovat víc. Další, co si musí osvojit, je pobyt v omezeném prostoru při cestování autem. Naši psi cestují v plastových kenelkách, výstavních klecích, nebo vozíku speciálně určeným pro přepravu psů. Zpočátku (bez jízdy) pejska zvykám na krátkodobý pobyt v přepravce, můžete v ní cvičně i krmit. Boxy musí samozřejmě odpovídat velikosti psa.

Po kompletním  třetím očkování  a vytvoření protilátek už můžeme začít navštěvovat např. psí školku (kynologické cvičiště), kde se pes seznamuje s ostatními pejsky, novým prostředím a  dalšími lidmi. Cviky, které již běžně zvládá v domácím prostředí, budou sice v tu ránu zapomenuty, ale o to právě jde. Je totiž nezbytné upevnit vzájemný kontakt a miminčí pozornost i během působení rušivých podnětů. Dále pokračujeme v poznávání nových zvuků, domácích a hospodářských zvířat, objektů se specifickými pachy a zvuky (např. nastartované vozidlo, sekačka na trávu, ideální různorodé zvuky jsou na staveništi). Tímto způsobem eliminujeme neadekvátní reakce v pozdějším věku. Ono vyjít a sejít prudké schody, přejít most, co má podlahu z děrovaného plechu, projít temnou chodbou, klouzavou podlahou z hladké dlažby nebo zvládnout v klidu výstřel není zrovna lehké. Čím víc je štěně nevyrovnané v povaze, tím úpornější práce vás čeká. Někdy se nácvikem podaří psa připravit na zvládnutí situace tak, že laik nepozná nic, ale opravdu nevyrovnaný pes je samozřejmě předem vyřazen z akcí vrcholové úrovně nebo naprosto běžného nekonfliktního rodinného soužití. Nejhorší na tom je, že někteří majitelé a chovatelé snaží protlačit podobné zvíře do chovu, a když se jim to povede, je postaráno o množení povahově labilních psů. Proto už při výběru štěněte je důležité přihlédnout ke všemu, co bylo zmíněno v minulých příspěvcích. Každý by si přece přál pohodového, vyrovnaného psa, ať  už k rodině a  dětem, nebo sobě pro radost, sport či službu.