Socializace ... odčervení,očkování a socializace

Odčervení provádím od 3. týdne a poté každých 14 dnů, kdy jsou štěňata doma a pohybují se mezi větším počtem psů. Všechny výkaly, počůrané hobliny a jiné podestýlky okamžitě uklízím do igelitových pytlů nebo plastových popelnic a řeším odvozem do sběrného dvora. Boxy a všechny prostory k ustájení pravidelně desinfikuji. Také se v tomto období snažím minimalizovat návštěvy výstav a všech hromadných psích akcí, a to z důvodu možného přenosu nemocí. Problém by mohl nastat zvláště u virových onemocnění, která jsou mezi tisíci psy na jednom místě lehce přenosná. Jednou jsem si z podzimní akce zavlekla domů psincový kašel a do 14 dnů od návštěvy výstavy nemoc postihla celou moji smečku. Naočkované psy jen slabě, ale mladé jedince v plné síle. A to je ten méně vážný případ….

Očkování

Jen krátce se zastavím u tohoto tématu. Vakcinační schéma uvádí výrobce a určitě vám ho osvětlí váš veterinář. Já očkuji mezi 6. až 7. týdnem, dále mezi 9. až 10. týdnem, popřípadě za další měsíc i se vzteklinou. U mých psů se mi osvědčila i vakcinace proti psincovému kašli.      Štěňata jsou právě v době odstavu od matky a mezičase mezi prvním očkováním (a vytvořením protilátek) nejvíce náchylná k různým onemocněním. Imunita získaná z mateřského  mléka již slábne a nová ještě není vytvořená.

Vtiskávání a socializace

Již v úvodu této kapitoly bych apelovala na maximální možnou péči v této oblasti. Startovací období, tedy období do 7. týdne věku mimina je bezesporu nejdůležitější pro správný rozvoj vyrovnané povahy psa. Pejsek je v tuto dobu u nás jako chovatele a je to tedy jen a jen na nás. Já preferuji včasné seznamování s cizími zvuky, předměty, s dalšími dospělými psy, miminka učím pravidelnému režimu venčení, krmení, her a odpočinku. Ač jsem výše psala, že se sama snažím v tomto období výstavy omezit, naopak se nebráním návštěvám, a tím i kontaktu štěňat s cizími lidmi. Socializace plynule navazuje na období vtiskávání a zahrnuje vše, co psa začlení do životní cesty, kterou ho chceme vést.

Pár příkladů: štěňatům pouštím rádio, sem tam navodím úplně cizí podnět a mezitím je chválím, hladím nebo krmím. Tímto podnětem může být vysavač, sekačka na trávu, zesilování a zeslabování rádia či televize, procházení tmavou chodbou po dlažbě, linu nebo klepnutí do tabule plechu. Za automatické pokládám hlazení, chování, polohování štěněte, cestování autem, pobyt v přepravce, prohlídku tlamičky, uší a další a další nacvičování prvků, které se jistě budou v dalším soužití hodit. Samozřejmě, že se některá štěňata poprvé leknou, zastaví nebo couvnou, ale po pochvale a opakování se velice rychle srovnají a nereagují nijak negativně. Mají totiž v tomto věku mnohem lepší vstřebávání podnětů, které dávají základ vzniku podmíněným a nepodmíněným reflexům. Alfou i omegou všeho našeho konání je především bezmezná důvěra, kterou si s každým jednotlivým štěnětem musíte vytvořit. Nejde zde nic nahrát, nesmí vám nikdy ujet nervy, a tím štěně zradit, vše musí být prováděno s láskou a citem. Bohužel, ne každý tuto schopnost a trpělivost má a už při odběru štěněte je to na jeho chování znát. Deficit z ošizené socializace je jen těžko napravitelný a vyžaduje zdlouhavou systematickou práci zkušeného psovoda, většinou se s ním pes potýká celý život.

Pokud si přijedete pro štěně a je zjevné, že mezi chovatelem a vrhem neexistuje žádný vztah, že štěňata dosud neopustila prostor 3x2 metry kotce, že se za prahem branky přitisknou k zemi a nejsou schopni kroku do neznáma, při vzetí štěněte do náruče se toto do vás křečovitě zatne, plus další a další nepřirozené projevy chování, velmi vážně bych zvážila koupi nového člena rodiny z těchto podmínek. Štěně neocení ubikaci za statisíce a dlažbu z mramoru (obé často jen na ohromení nových zájemců), ale jistě bude naprosto štěstím bez sebe za maximální kontakt se svým člověkem-chovatelem.