Výběr majitele z pohledu chovatele a naopak



Chovatel vybírá majitele

Když už jsou štěňátka na světě, nebo i daleko před tím, než se tak stane, chovatel dá světu na vědomí, že se plánované spojení 2 určitých jedinců očekává, nebo že je již na světě. Mnoho chovatelských stanic (převážně zahraničních) má na svých stránkách sestavený dotazník pro nové zájemce o jejich štěně. Někdy se zdá, že jsou otázky kladeny velmi podrobně, ale z pohledu chovatele, který má své „děti“ rád, se nelze divit.

Základem je rozlišení, jestli bude pejsek určen na chov nebo jako společník do rodiny, popřípadě především k výcviku. Na každou tuto kategorii se musí nahlížet odlišně a zaměřit se na převažující kvality u daného jedince. Je logické, že zvířata vykazující znaky vysoké kvality exteriéru, výborné povahy a někdy i výjimečné barvy, by chovatel rád viděl v rukou majitele, který plánuje další chov a prezentaci jeho CHS v tom nejlepším světle. U pracovních plemen by bylo nadané zvíře s loveckým a kořistnickým pudem škoda nechat pobíhat po dvorku, ale mohlo by excelovat na soutěžích určitého zaměření (lov, služební výcvik, asistenční pes, canisterapeutický pes.atd.). Většinou jsou tato štěňata také odlišena pořizovací cenou, a proto je na místě zmíněný dotazník. Solidním chovatelům by jistě nemělo být jedno, kde jeho pes stráví život, s jakými lidmi a v jakém prostředí. A tak si eventuálního zájemce tímto způsobem prověřují.

Dalším cílem je výběr majitele, který je naprosto připraven na dané plemeno a jeho specifika. V budoucnu se dá takto vyhnout mnoha nedorozuměním a „reklamacím“, způsobeným neznalostí plemene a jeho potřeb. Kupovat jako dárek dvanáctiletému dítěti plemeno, které má v dospělosti 70 kg je nesmysl, stejně jako opomenutí skutečnosti, že prostě štěňátko v bytě občas něco počůrá (typicky drahý kobereček). Příkladů jsou stovky, na jedné straně nešťastní majitelé, nešťastný pes a na konci chovatel, po kterém se požaduje řešení. Sama již za léta zkušeností s lidmi všeho druhu výběr eliminuji někdy již po telefonu, jindy po prvních pár minutách osobního kontaktu. Jsou prostě lidé, kterým psa neprodám, i kdyby platili zlatem. Například po dotazu, jak pes snáší úvaz na řetězu….velmi zažitá věc „hlídacího psa“ u domku na vesnici. Přiznám se, že takové lidi bych nejradši prohodila zavřeným oknem. Nebo když přijde vymóděná paní na kramflících (bojím se, aby mi nezmrzačila psa, kdyby mu přišlápla packu), v silonkách a oprašuje se, jen co se pes přiblíží na metr. Zde také bohužel nevidím jako správné rozhodnutí mít psa. A pokud přijede celá rodina, hledám alespoň jednoho člena, který se chová podle mých přestav, a ve kterém bude mít pes vždy správný přístup, podporu a lásku. Opravdu to není jednoduché a nepřeji nikomu, aby mu sousedé oznámili (v tom lepším případě), že tam a tam máte psa na řetězu… Tápala jsem - v těch končinách žádný můj odchov velkých psů nemám - a oni, „ne ne-to je ten malinký bílý“…bišonek frise. Tak to vás uzemní dvojnásob. Pejska jsem po vyjednávání odkoupila za plnou cenu zpět a skoro rok jsem jej dávala psychicky dohromady (majitel nesnesl, aby si pejsek hrál s hračkami dítěte, že si je nosí do pelíšku???).

Ale teď pohled opačný: majitel si vybírá chovatele

Za velmi nevyrovnaný považuji boj znalého, sympatického a výřečného chovatele a nezkušeného, neinformovaného zájemce. Vše visí jen a jen na solidnosti chovatele. Ve většině případů se nový majitel dozví jen tolik, co mu chovatel milostivě řekne a netuší, do čeho se vůbec řítí. Odpovědi nejsou přímé, od některých dotazů je zdatně přesměrován k vitríně s poháry a obrázky zachycující úspěchy, někdy nevidíte ani samotné rodiče, štěně si těžko budete vybírat z celého vrhu (ač vám to bylo slíbeno) a o vystrašeném chování štěňat  nebo jejich bídném výživovém stavu nemluvě. Jen krátce: první schůzku by si nový majitel měl sjednat daleko před plánovaným pořízením psa, načerpat informace ze všech možných zdrojů (internet jich nabízí spoustu, dále lze čerpat z informací klubu, zahraničních CHS), měl by nezávazně navštívit více chovatelských stanic, sledovat jaký vztah panuje mezi psy a chovatelem, jaký život vůbec eventuální rodiče pejska žijí, jak jsou ustájeni, podmínky pro odchov, jejich kondici a povahu. Důležité je nebát se ptát na cokoliv související se zdravím plemene, genetické predispozice k některým nemocem, vadám, nechat si ukázat RTG kloubů rodičů, poskytované garance chovatelské stanice a další a další věci, které vás navedou tím správným směrem. Na místě je trvat i na písemné formě doložení, nechat si ukázat rodokmeny, certifikáty, potvrzení o zkouškách, o bonitaci – pokud tyto materiály nenajdete na webových stránkách daného chovatele.

Pokud se setkáte s odpovědí typu, že RTG nedělám, protože se bojím o zdraví svého psa, že narkóza je risk, a že pes ve svých čtyřech letech nikdy problémy s chůzí  neměl,  nebo chovatel operuje logikou typu, že přece po negativních rodičích jsou také možné genetické vady kloubů, případně že si posuzovatel RTG na něho zasedl a jen likviduje (na něčí příkaz) špičkovou konkurenci..doporučuji prchat. Nikdy si nemůžete koupit 100% jistotu, ale máte  možnost svým zájmem zvýšit procento eliminace těchto vad. Čím víc bude takových nových majitelů, tím více budou muset omezit svůj „chov“ lidé, kteří mají co tajit.


https://www.facebook.com/groups/1452072588351227/

http://www.boerboelclub.cz/image.php?nid=12414&oid=3958329&width=684&height=960

KONTAKT

E-MAIL:
ballotada@seznam.cz

IFOLINKA DENNĚ:
od 8:00 - 22:00

Výživa, chov, zdraví
+420 777 558 850

BOERBOEL CLUB LOGO