Výběr majitele z pohledu chovatele a naopak

Chovatel vybírá majitele

Když už jsou štěňátka na světě, nebo i daleko před tím, než se tak stane, chovatel dá světu na vědomí, že se plánované spojení 2 určitých jedinců očekává, nebo že je již na světě. Mnoho chovatelských stanic (převážně zahraničních) má na svých stránkách sestavený dotazník pro nové zájemce o jejich štěně. Někdy se zdá, že jsou otázky kladeny velmi podrobně, ale z pohledu chovatele, který má své „děti“ rád, se nelze divit.

Základem je rozlišení, jestli bude pejsek určen na chov nebo jako společník do rodiny, popřípadě především k výcviku. Na každou tuto kategorii se musí nahlížet odlišně a zaměřit se na převažující kvality u daného jedince. Je logické, že zvířata vykazující znaky vysoké kvality exteriéru, výborné povahy a někdy i výjimečné barvy, by chovatel rád viděl v rukou majitele, který plánuje další chov a prezentaci jeho CHS v tom nejlepším světle. U pracovních plemen by bylo nadané zvíře s loveckým a kořistnickým pudem škoda nechat pobíhat po dvorku, ale mohlo by excelovat na soutěžích určitého zaměření (lov, služební výcvik, asistenční pes, canisterapeutický pes.atd.). Většinou jsou tato štěňata také odlišena pořizovací cenou, a proto je na místě zmíněný dotazník. Solidním chovatelům by jistě nemělo být jedno, kde jeho pes stráví život, s jakými lidmi a v jakém prostředí. A tak si eventuálního zájemce tímto způsobem prověřují.

Dalším cílem je výběr majitele, který je naprosto připraven na dané plemeno a jeho specifika. V budoucnu se dá takto vyhnout mnoha nedorozuměním a „reklamacím“, způsobeným neznalostí plemene a jeho potřeb. Kupovat jako dárek dvanáctiletému dítěti plemeno, které má v dospělosti 70 kg je nesmysl, stejně jako opomenutí skutečnosti, že prostě štěňátko v bytě občas něco počůrá (typicky drahý kobereček). Příkladů jsou stovky, na jedné straně nešťastní majitelé, nešťastný pes a na konci chovatel, po kterém se požaduje řešení. Sama již za léta zkušeností s lidmi všeho druhu výběr eliminuji někdy již po telefonu, jindy po prvních pár minutách osobního kontaktu. Jsou prostě lidé, kterým psa neprodám, i kdyby platili zlatem. Například po dotazu, jak pes snáší úvaz na řetězu….velmi zažitá věc „hlídacího psa“ u domku na vesnici. Přiznám se, že takové lidi bych nejradši prohodila zavřeným oknem. Nebo když přijde vymóděná paní na kramflících (bojím se, aby mi nezmrzačila psa, kdyby mu přišlápla packu), v silonkách a oprašuje se, jen co se pes přiblíží na metr. Zde také bohužel nevidím jako správné rozhodnutí mít psa. A pokud přijede celá rodina, hledám alespoň jednoho člena, který se chová podle mých přestav, a ve kterém bude mít pes vždy správný přístup, podporu a lásku. Opravdu to není jednoduché a nepřeji nikomu, aby mu sousedé oznámili (v tom lepším případě), že tam a tam máte psa na řetězu… Tápala jsem - v těch končinách žádný můj odchov velkých psů nemám - a oni, „ne ne-to je ten malinký bílý“…bišonek frise. Tak to vás uzemní dvojnásob. Pejska jsem po vyjednávání odkoupila za plnou cenu zpět a skoro rok jsem jej dávala psychicky dohromady (majitel nesnesl, aby si pejsek hrál s hračkami dítěte, že si je nosí do pelíšku???).

Ale teď pohled opačný: majitel si vybírá chovatele

Za velmi nevyrovnaný považuji boj znalého, sympatického a výřečného chovatele a nezkušeného, neinformovaného zájemce. Vše visí jen a jen na solidnosti chovatele. Ve většině případů se nový majitel dozví jen tolik, co mu chovatel milostivě řekne a netuší, do čeho se vůbec řítí. Odpovědi nejsou přímé, od některých dotazů je zdatně přesměrován k vitríně s poháry a obrázky zachycující úspěchy, někdy nevidíte ani samotné rodiče, štěně si těžko budete vybírat z celého vrhu (ač vám to bylo slíbeno) a o vystrašeném chování štěňat  nebo jejich bídném výživovém stavu nemluvě. Jen krátce: první schůzku by si nový majitel měl sjednat daleko před plánovaným pořízením psa, načerpat informace ze všech možných zdrojů (internet jich nabízí spoustu, dále lze čerpat z informací klubu, zahraničních CHS), měl by nezávazně navštívit více chovatelských stanic, sledovat jaký vztah panuje mezi psy a chovatelem, jaký život vůbec eventuální rodiče pejska žijí, jak jsou ustájeni, podmínky pro odchov, jejich kondici a povahu. Důležité je nebát se ptát na cokoliv související se zdravím plemene, genetické predispozice k některým nemocem, vadám, nechat si ukázat RTG kloubů rodičů, poskytované garance chovatelské stanice a další a další věci, které vás navedou tím správným směrem. Na místě je trvat i na písemné formě doložení, nechat si ukázat rodokmeny, certifikáty, potvrzení o zkouškách, o bonitaci – pokud tyto materiály nenajdete na webových stránkách daného chovatele.

Pokud se setkáte s odpovědí typu, že RTG nedělám, protože se bojím o zdraví svého psa, že narkóza je risk, a že pes ve svých čtyřech letech nikdy problémy s chůzí  neměl,  nebo chovatel operuje logikou typu, že přece po negativních rodičích jsou také možné genetické vady kloubů, případně že si posuzovatel RTG na něho zasedl a jen likviduje (na něčí příkaz) špičkovou konkurenci..doporučuji prchat. Nikdy si nemůžete koupit 100% jistotu, ale máte  možnost svým zájmem zvýšit procento eliminace těchto vad. Čím víc bude takových nových majitelů, tím více budou muset omezit svůj „chov“ lidé, kteří mají co tajit.

Magda Moravcová

CHS Ballotada